je stanovena za podmínek uvedených v zákoně č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 118/2000 Sb.“). Ochrana spočívá v uspokojení splatných mzdových nároků krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky (dále jen „Úřad práce“) zaměstnanci, které mu nebyly vyplaceny zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti.
Zaměstnanec podle zákona č. 118/2000 Sb.
Zaměstnancem se rozumí fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr, dohodu o provedení práce za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem [dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“)] nebo dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo ve kterém bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo od kterého je nadnárodní zaměstnavatel považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci. Vláda může z důvodů zvláštního zřetele hodných prodloužit délku rozhodného období.
Mzdové nároky
Mzdovými nároky se rozumějí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zákonem o nemocenském pojištění nebo dohody o pracovní činnosti (dále jen „mzdové nároky“), jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti.
Zaměstnavatel v platební neschopnosti
Zaměstnavatel je v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo dnem následujícím po dni, kdy bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení příslušným soudem v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, od kterého je považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie. Insolvenční návrh je oprávněn podat kromě dlužníka (zaměstnavatele) také kterýkoliv z jeho věřitelů (tedy i zaměstnanec).
Insolvenční návrh je podání k insolvenčnímu soudu, kterým dlužník nebo věřitel dlužníka žádá o zahájení insolvenčního řízení. Je třeba ho zaslat místně příslušnému soudu, kterým je krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka – tedy standardně ten krajský soud, v jehož obvodu má dlužník bydliště či sídlo. Pro insolvenční návrh není předepsán povinný formulář, musí být však v písemné formě. Kromě toho jej navrhovatel musí podepsat a jeho podpis musí být úředně ověřen. Konkrétní požadavky na obsah insolvenčního návrhu vyjmenovává insolvenční zákon (§ 103 a § 104).
Je důležité vědět, že pro věřitelský insolvenční návrh jsou stanoveny ještě další podmínky:
- věřitel musí doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu musí přiložit její přihlášku
- věřitel musí zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení – 50.000 Kč (návrh proti právnické osobě-podnikateli) nebo 10.000 Kč (návrh proti právnické osobě-nepodnikateli nebo fyzické osobě)
- věřitel musí zaplatit soudní poplatek za podání návrhu ve výši 2.000 Kč. (Slovníček insolvenčních pojmů)
Informace o zaměstnavateli, jehož zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u krajské pobočky Úřadu práce nebo kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce současně s informací o lhůtě, ve které mohou zaměstnanci tyto nároky uplatnit, zveřejní Úřad práce České republiky způsobem umožňující dálkový přístup neprodleně poté, co se o platební neschopnosti dozví.
Lhůta pro uplatnění mzdových nároků
Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících ode dne, kdy bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo oznámeno zahájení insolvenčního řízení, nebo u nadnárodního zaměstnavatele ode dne zveřejnění rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, jsou-li splněny další podmínky stanovené zákonem č. 118/2000 Sb. Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního rozhodnutí. Nárok na uspokojení mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb., zaniká, není-li uplatněn ve lhůtách ve větě první a druhé. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu nebo insolvenčního správce tím však není dotčeno.
Lhůtu pro uplatnění mzdových nároků může vláda z důvodů zvláštního zřetele prodloužit.
Žádost o uspokojení mzdových nároků
Zaměstnanec může uplatnit mzdové nároky u kteréhokoliv Úřadu práce. Mzdové nároky uplatňuje zaměstnanec písemně. Za tímto účelem lze doporučit využit tiskopisy „Žádost o uspokojení mzdových nároků“ a „Doložení mzdových nároků zaměstnance“, které na žádost obdrží zaměstnanec na kterémkoliv pracovišti Úřadu práce. Tyto tiskopisy může zaměstnanec také získat z integrovaného portálu Ministerstva práce a sociálních věcí. Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru nebo dohody o provedení práce, nebo dohody o pracovní činnosti.
Rozsah a výše mzdových nároků
Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce v rozhodném období. Zaměstnanec si může sám zvolit, za které měsíce rozhodného období mzdové nároky uplatní. Pokud zaměstnanci vznikl nárok na odstupné nebo náhradu mzdy, nejedná se o samostatný mzdový nárok, ale tento mzdový nárok se zahrnuje do měsíce (společně se mzdou), ve kterém jsou splatné. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může Úřad práce uspokojit další mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po kalendářního měsíce, v němž uplynulo 12 měsíců od posledního měsíce, za který byl mzdový nárok zaměstnance Úřadem práce uspokojen.
Splatným mzdovým nárokem rozumí mzdový nárok, který nebyl uspokojen v termínu výplaty podle zákoníku práce.
Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci, nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobek rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den oznámení o zahájení insolvenčního řízení.
Dokládání uplatněných mzdových nároků
Po uplatnění splatných mzdových nároků jedním ze zaměstnanců, příslušný Úřad práce vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Pokud byl ještě před vydáním rozhodnutí o přiznání mzdových nároků ustaven soudem insolvenční správce, vyzve Úřad práce tohoto správce k předložení tohoto seznamu.
Pokud vyzvaná osoba s dispozičním oprávněním (zaměstnavatel, nebo insolvenční správce) nepředloží seznam dlužných mzdových nároků zaměstnance a ani zaměstnanec nepředloží doklady, které by prokazovaly, že mu mzda za uplatněné měsíce skutečně nebyla vyplacena, budou mu rozhodnutím Úřadu práce přiznány mzdové nároky pouze ve výši částky rovnající se minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni oznámení o zahájení insolvenčního řízení. Zaměstnanec však může sám prokazatelně osvědčit nevyplacené mzdové nároky, a to např. potvrzením zaměstnavatele nebo prohlášením mzdové účetní zaměstnavatele o nevyplacené mzdě. Po vydání rozhodnutí ve věci může zaměstnanec dodatečně prokázat mzdové nároky ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší nejpozději do 15 pracovních dnů ode nabytí právní moci rozhodnutí podle § 9 odst. 1 až 4 zákona č. 118/2000 Sb., jinak vůči Úřadu práce zanikají.
Vrácení neoprávněně vyplacených mzdových nároků
Zaměstnanec je povinen bez zbytečného odkladu vrátit Úřadu práce vyplacené mzdové nároky nebo jejich část, pokud věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Pokud tam zaměstnanec neučiní, rozhodne Úřad práce o vrácení těchto částek do 5 let od jejich vyplacení.
Osoba s dispozičním oprávněním (zaměstnavatel, nebo insolvenční správce) je povinna uhradit Úřadu práce vyplacené a odvedené peněžní prostředky, jestliže byly zaměstnanci přiznány a poskytnuty na základě nesprávného vykázání dlužných mzdových nároků osobou s dispozičním oprávněním, nebo jestliže byly poskytnuty z tohoto důvodu v částce vyšší, než zaměstnanci náležely, a to ve lhůtě 3 týdnů ode dne, kdy se o takové skutečnosti dozvěděla. Pokud tak neučiní dobrovolně, vydá Úřad práce rozhodnutí o povinnosti je vrátit, a to nejpozději ve lhůtě 5 let ode dne, kdy byly vyplaceny.